Pajasan žláznatý – management porostů vysoké hustoty

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je známý schopností tvořit porosty vysoké hustoty. Většinou se jedná o polykormony vegetativního původu vzniklé pokácením mateřských stromů. Hustota výmladků i plocha ohniska může narůstat opakovanými zásahy. Odstranění takových porostů pak bývá velmi obtížné až téměř nemožné. V tomto příspěvku se na základě zkušeností z Národního parku Podyjí podíváme, co vše obnáší management porostů vysoké hustoty v případě, že potřebujeme pajasan kompletně odstranit.

Zatímco odstranění jednotlivých stromů nebo menších skupin pajasanů bývá při pečlivém provedení injektáže navrtáváním kmene nebo metodou částečného loupání kůry poměrně snadné, porosty vysoké hustoty často představují téměř neřešitelný problém. Většina lidí se pokouší porost pajasanu odstranit pouhým kácením. Výsledkem takového zásahu je ale jen obnova porostu a jeho další rozrůstání. Příklady nevhodného managementu pajasanu můžeme najít na řadě míst, typicky např. podél silnic nebo železničních tratí, kde je pajasan, často společně s akátem, namnožen do rozsáhlých porostů.

Náplní tohoto příspěvku je případová studie shrnující naše zkušenosti s managementem pajasanového porostu vysoké hustoty, který jsme ošetřovali v posledních letech v ochranném pásmu Národního parku Podyjí.

Popis lokality

Zde popisovaný porost pajasanu se nachází v ochranném pásmu Národního parku Podyjí v prostoru rozsáhlých vinohradů asi 800 m východně od Konic u Znojma. Nadmořská výška lokality je asi 290 m, podložím jsou vápnité písky s příměsí spraší. Místem růstu je strmý svah, uměle vytvořený při terasování vinic, pod kterým navazuje rovinatá terasa se starým, asi 20 let nevyužívaným vinohradem. Na svahu se místy vyskytují černé skládky v podobě stavebního odpadu a starých betonových sloupků, které zde živelně vznikaly během zakládání či obnovy vinohradů.

Charakter porostu a jeho historie

Uvedené ohnisko tvoří téměř souvislý porost pajasanu s několika oddělenými skupinami či jedinci směrem do jižní části vinohradu. Příměs porostu tvořily další dřeviny, jako plané slivoně švestky, myrobalány, růže šípková, ostružiník, ptačí zob a ve vinohradu také plamének plotní. Travinobylinný podrost téměř chyběl, pokud byl vyvinut, tak v něm převládaly běžné ruderální druhy (např. svěřep bezbranný). Z ochranářského hlediska stojí za zmínku místy rostoucí topolovka bledá (Alcea biennis).

Kolem roku 2010 byl porost pajasanu tvořen menšími desítkami silných jedinců o tloušťce asi 20-30 cm, rozrůstajícími se do okolí stovkami výmladků různé tloušťky. Porost tehdy pokrýval plochu asi 0,12-0,15 ha a zaujímal víceméně jen svah na okraji vinice a okrajové řádky ve vinici. Z výmladkového charakteru jde vidět, že o odstranění pajasanu se ve vinici už někdo pokoušel.

V roce 2019, po sérii „likvidačních“ zásahů, se porost rozšířil ze svahu do přilehlé, opuštěné vinice a zvětšil plochu na 0,35 ha. Ve zmlazeném porostu převládali jedinci o výšce do 4 m a průměrné tloušťce 3-7 cm. Hustota porostou dosahovala hodnoty více než 10 jedinců na m². V porostu dominovali sterilní (samčí) jedinci, ale nechyběly ani plodné stromy.

Dle místních myslivců se pajasan na uvedené lokalitě objevil někdy v 90. letech minulého století. Nejspíš se uchytil jako nálet na jedné z mnoha černých skládek. V Atlasu rozšíření cévnatých rostlin Podyjí (Grulich 1997) však není pajasan z dané lokality ještě evidován. Ohnisko pajasanu u Konic bylo v evidenci Správy NP Podyjí přibližně od roku 2005. V té době se jednalo o největší známé ohnisko pajasanu na území ochranného pásma NP.

Managementové zásahy

2012-2018

Jako první krok před zahájením managementových zásahů jsme nejprve komunikovali se soukromými vlastníky, abychom získali potřebné souhlasy. Kvůli nedostatku zkušeností s chováním pajasanu a snaze vyhnout se použití herbicidu jsme v březnu 2013 provedli kácení pajasanového porostu. Tehdy jsme věřili, že následné zmlazení zvládneme utlumit opakovaným olamováním a sečením výmladků. Při likvidaci výmladků se v letech 2014-2018 vystřídaly početné týmy dobrovolníků, od místních školáků přes členy Hnutí Brontosaurus po univerzitní studenty. Tenké jedince dobrovolníci vytrhávali, silnější jedince řezali ruční pilku nebo sekali mačetou na vysoký pařez.

Přesné počty hodin/dní strávených likvidací výmladků nemáme k dispozici, ale každoročně se jednalo o několik dní práce početného týmu lidí. Pro úplnost je potřeba dodat, že zásahy nebyly pravidelné a většinou nebylo možné obsáhnout celou plochu výmladků.

2019-2023

Od roku 2019 jsme v NP Podyjí začali poprvé testovat různé injektážní metody. Převládající metodou byla injektáž kmene navrtáváním a metoda částečného loupání kůry. Menší část jedinců jsme ošetřili přímým nátěrem přípravku na kmínek. Každý rok jsme od té doby ve dvou- až čtyřčlenných týmech postupně ošetřili vybranou část porostu, až byla v roce 2023 ošetřena celá plocha (včetně opravných zásahů). Práce probíhaly většinou v září nebo začátkem října, roce 2019 v květnu a červnu, v roce 2022 také v červenci. Ošetření celého ohniska o ploše asi 0,35 ha trvalo přibližně 115 hodin práce (z toho většina provedena v letech 2022 a 23).

Po injektáži nebylo do porostu zatím nijak zasahováno. Všechny stromy jsou prozatím ponechány v porostu v odumřelém stavu. Drobné stromky se po odumření již rozpadly.

Dosažené výsledky a porovnání metod

Mechanické metody se ukázaly jako zcela neúčinné. Po kácení a následné likvidaci výmladků pajasan ani po několika letech nezačal ustupovat. Naopak, ohnisko se postupně rozrostlo na téměř dvojnásobek původní plochy a výrazně zhoustlo. Kromě velké vitality pajasanu hrál v jeho prospěch i náročný terén s množstvím překážek, který znemožňoval důsledné odstranění všech jedinců. Vynaložené úsilí tedy mělo zcela opačný účinek a místo odstranění jsme pajasan namnožili. Větší roli než mechanické zásahy patrně sehrálo sucho – zvláště na strmém svahu jevil známky chřadnutí a prosychání.

Injektáž herbicidu se ukázala jako vysoce účinná, i když pracná, především kvůli vysoké hustotě porostu. Po injektáži herbicidu začaly ošetřené části porostu pajasanu odumírat a přestaly zmlazovat. Po 5 letech injektáží (z toho 2 letech intenzivní práce) bylo dokončeno první (iniciální) ošetření celého porostu. Průběžně bylo také prováděno ošetření kořenových výmladků, které se místy objevily u nedokonale odumřelých jedinců. Někdy tyto výmladky nešlo odlišit od napoprvé přehlédnutých jedinců, příp. semenáčů.

Co se týče herbicidních přípravků, nejlépe se osvědčila kombinace přípravku Touchdown Quattro s přídavkem Savvy a smáčedlem Silwet Star. Injektáž přípravkem Roundup Klasik Pro nebo přípravkem Garlon New byla méně účinná a vyžadovala opakované ošetření nedokonale odumřelých jedinců.
Nejúčinnější byla injektáž prováděná v měsících červenec, září a říjen. Jarní aplikace byla méně účinná (červen) až neúčinná (květen), protože vedla ke zmlazení ošetřených jedinců.

Injektáž v případě takto rozsáhlého a hustého porostu byla již na hranici proveditelnosti. Porost byl místy tak hustý, že byl téměř neprostupný. Práce komplikoval i nepříznivý terén – strmý, nestabilní svah s přítomností překážek (betonové sloupky, dráty, trnité keře apod.). Injektáž v takových podmínkách je mimořádně náročná, proto bylo nutné práce rozložit do více let. Vždy je potřeba se soustředit na maximální kvalitu provedení, abychom omezili intenzitu následných korekčních zásahů v takto náročných podmínkách.

Kromě injektáží lze v případě porostů vysoké hustoty uvažovat o aplikaci biologického přípravku Ailantex, o jehož výhodách a nevýhodách pojednává samostatný příspěvek.

Závěry

• Management porostů pajasanu vysoké hustoty v případě, že porost potřebujete kompletně odstranit, vyžaduje intenzivní a systematické úsilí.
• Hustota některých ohnisek pajasanu může dosahovat hodnoty více než 10 jedinců na m² (= 100 000 ks/ha).
• Mechanické metody (kácení, sečení, vytrhávání) vedou k regeneraci porostu pařezovými a kořenovými výmladky, jeho rozrůstání do plochy a zahuštění. Proto by měly být mechanické metody zcela vyloučeny.
• Nejvhodnější je ošetření porostu injektáží kmene navrtáváním a metodou částečného loupání kůry. Zde je potřeba počítat s časovou náročností asi 330 hodin na ošetření 1 hektaru plochy porostu. Při hodinové sazbě 200 Kč by byly náklady na provedení injektáže hektarového porostu vysoké hustoty asi 65 000 Kč (bez ceny chemických přípravků a následných zásahů).
• Alternativní metodou může být aplikace biologického přípravku Ailantex s obsahem houby přeslenatky (Verticillium). S touto metodou jsou z území ČR zatím ale jen omezené zkušenosti.
• Po odumření porostu lze lokalitu ponechat spontánnímu vývoji, kdy je většinou porost nahrazen náletovými dřevinami, nebo provedeme obnovu stanoviště dle metod zahradní a krajinářské architektury. V obou případech vyžaduje lokalita monitoring a případné ošetření semenáčků či výmladků.

Literatura

Grulich V. (1997): Atlas rozšíření cévnatých rostlin Národního parku Podyjí/Thayatal. Verbreitungsatlas der Gefäßpflanzen des Nationalparks Podyjí / Thayatal. – Masarykova univerzita, Brno.