Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)
Invazní status: Dle katalogu Pyška et al. (2012) je v České republice klasifikován jako invazní druh. Podle Černého a šedého seznamu invazních druhů (Pergl et al. 2016) patří mezi druhy se značným environmentálním a středním socio-ekonomickým dopadem. Globálně patří vůbec k nejproblematičtějším dřevinám v řadě zemí světa. Jeho invazní chování spočívá v abnormálně vyvinuté schopnosti regenerace po odstranění nadzemní části nebo narušení kořenů – strom dokáže masivně zmladit početnými pařezovými a kořenovými výmladky. Na druhou stranu lze pozorovat i zcela spontánní tvorbu výmladků vedoucí k úspěšné kolonizaci stanoviště. Tvorbou rozsáhlých polykormonů dokáže pajasan zcela vytěsnit ostatní druhy a ovládnout dlouhodobě prostor. Přestože jde o krátkověký druh, staré stromy jsou po odumření nahrazeny výmladky, které v kolonizaci pokračují.
Oblast původu: Původní výskyt zahrnuje východní Asii (severovýchodní a východní Čína a Korea), kde roste v oblasti opadavých listnatých lesů do nadmořské výšky 1000 m. V Evropě byla semena pajasanu poprvé přivezena do Paříže r. 1740. Dnes se vyskytuje na všech kontinentech v oblastem s teplým až mírným klimatem.
Rozšíření v ČR: Po trnovníku akátu jde asi o druhou nejčastější invazní dřevinu u nás. První ověřené údaje z našeho území pochází z Moravy z r. 1801 (panství Lichtensteinů v Lednici). V Čechách poprvé vysazen v Hluboké r. 1865. K prvnímu zplanění došlo již kolem r. 1874. Kolem Znojma byl zjištěn zplanělý výskyt v prvním desetiletí 20. století. Dnes jde o dřevinu běžnou v teplých oblastech státu (jižní Morava, Slezsko, střední Čechy, Polabí, ojediněle jižní a západní Čechy). Dříve se vysazoval do parků, městské zeleně, využíval se i v plantážích rychlerostoucích dřevin. Většina stromů má původ ve zplanění a následné snaze o odstranění pajasanu, vedoucí k vegetativnímu množení. Počet lokalit se za posledních 20 let více než ztrojnásobil (dnes více než 200 lokalit). Mapu rozšíření pajasanu v České republice najdete zde.
Základní popis: Opadavý listnatý, 20-25 m vysoký strom. Kmen s hladkou borkou, šedý, se světlými podélnými prasklinami, dosahuje průměru obvykle 20-50 cm. Může tvořit rovný přímý kmen, ale po kácení vznikají netvárné vícekmeny. Koruna je válcovitá, řídká, se silnými větvemi. Kořen mohutný, silně rozvětvený, kořenové výběžky četné, dlouhé, plazivé, mělce podpovrchové, mohou být dlouhé až 300 m. Stromy propojené kořeny tvoří typické polykormony. Listy lichozpeřené, často však sudozpeřené, s 10-22 páry lístků, dlouze řapíkaté, až 100 cm dlouhé. Lístky jsou dlouhé 5-15 cm, kopinaté, celokrajné nebo s naznačenými zuby, na okraji zvlněné. Na bázi lístku jsou žlázky, ze kterých se odpařují páchnoucí látky připomínající myšinu. Květy v koncových latách, buď samčí (se zakrnělou bliznou) nebo samičí (s tyčinkami bez pylu). Pajasany jsou většinou dvoudomé, tzn. že některé stromy mají samčí a jiné samičí květy. Plodem je křídlatá podlouhlá nažka 3-4,5 cm dlouhá a asi 1 cm široká, zpočátku červená, později žlutohnědá.
Možná záměna: Jak napovídá český název, pajasan skutečně připomíná náš domácí jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Rozlišení je možné např. podle uspořádání listů – pajasan má listy střídavé, zatímco jasan vstřícné. Plody, zcela odlišného tvaru, pajasan produkuje až v červenci/srpnu, zatímco jasan je má zralé již v květnu. Často se zaměňuje se škumpou orobincovou (Rhus typhina). Ta má výrazně štětinaté letorosty a její listy na podzim červenají (pajasan má letorosty lysé a listy na podzim žloutnou). V době rašení lze mladé pajasany zaměnit za ořešák královský (Juglans regia), rašící ve stejnou dobu. K rozlišení obou druhů nám nejlépe poslouží pach listů – pajasan páchne při rozemnutí po myšině, ořešák má svou typickou „ořechovou“ vůni. Někdy lze pajasan zaměnit i za ořešák černý (Juglans nigra), která má ale rozpraskanou borku a také jinou vůni listů.
Porovnání s podobnými druhy
Ekologické nároky, fenologie: Jedná se o krátkověký pionýrský druh, dožívající se obvykle kolem 50 let. Je nenáročný, nevadí mu sucho, zasolení, ani znečištění prostředí. Mladé rostliny trpí silnými mrazy. K limitním faktorům patří zejména teplo a světlo – druh je výrazně teplo- a světlomilný. U nás roste v teplých oblastech do 500 m n. m. Roste prakticky na všech typech půd, včetně surových a často zamořených antropogenních půd. Kvete koncem jara a začátkem léta (červen). Plody se tvoří v červenci. Z bohaté úrody semen (až statisíce na jednom stromě!) má klíčivost až 85 %. Klíčovost je však krátká, jen několik málo let. Semenáčky mohou vyklíčit prakticky v jakémkoli substrátu, snadno se uchycují zejména na narušených místech, a již první rok dosahují výšky až 2 m. Plodit začíná přibližně v 10 letech, výmladky z pokácených stromů ještě dříve.
Pajasan roste převážně v městském prostředí, nejčastěji kolem nádraží, v průmyslových zónách, na opuštěných staveništích, brownfieldech – nejlepší ukázky najdeme v Praze, Brně, Znojmě, Hrušovanech nad Jevišovkou….V posledních desetiletích se ale stále více objevuje ve volné krajině. Souvislé porosty často tvoří podél železničních tratí, nechybí kolem silnic, ve vinohradech a sadech. Výsadby pajasanu jsou spíše výjimkou (aleje, větrolamy, plantáže rychlerostoucích dřevin), většinou najdeme jedince pocházející z náletu nebo výmladků po pokácení mateřských stromů. Z přírodních biotopů nejvíce ohrožuje stepní lokality ve vinařských oblastech, místy ale proniká i do lužních lesů nebo teplomilných doubrav.
Situace v Podyjí: V současnosti jsme svědky nápadného šíření pajasanu do krajiny, a Podyjí tuto situaci jen potvrzuje. V 90. letech minulého století bylo vzácně nalezeno v NP několik starých stromů, které se zázrakem podařilo téměř na všech lokalitách zlikvidovat. Během posledních let byl zjištěn na desítkách (nových) lokalit. Většinou jde o jednotlivé mladé jedince rostoucí na narušených místech (okraje cest, odvozní místa, lesní paseky a okraje, vinohrady). Zejména na lesních pasekách na východním okraji NP se pajasanové semenáčky nacházejí pravidelně. Prozatím se zde nevyskytují pajasanové háje a porosty, jaké známe ze Slovenska, Maďarska, ale i některých lokalit jižní Moravy (např. Ječmeniště, Jaroslavice aj.).
Zdroj šíření do NP není zatím přesně znám. Na východě NP jde zřejmě o zálety dobře létavých semen ze Znojma, což je největší „donor“ pro široký region. Je také možné, že v lesích přežívají staré plodící stromy, snadno unikající pozornosti v členitém terénu. Pár takových jedinců bylo nalezeno před pár lety. V jejich blízkosti byla vždy další, někdy i velmi bohatá ohniska mladších jedinců. Nejlepší ukázky toho, co pajasan dovede, lze najít v okolí vinohradů a železniční trati okolo Konic, Sedlešovic a Nového Šaldorfu. Opakovaným seřezáváním se zde pajasan prakticky vymknul kontrole. Kapitola sama pro sebe je město Znojmo, plné pajasanu – viz mapka. Pokud se zde něco nezmění, můžeme očekávat pokračující invazi do širokého prostoru. Směrem od Znojma na západ pajasan ubývá, ale i v okolí Lesné a Vranova existují recentní nálezy mladých jedinců. Semena sem zaletují možná z blízké Vranovské přehrady, kde pajasan začíná trápit chataře.
Metody regulace: Odstranění pajasanu pouhým kácením, příp. sečením výmladků je neúčinné, nebo spíše zcela kontraproduktivní. Strom totiž na pokácení reaguje bohatým zmlazením na pařezu, stejně jako z kořenů. Pokud nechceme pajasan pouze zmladit, je nutné použít herbicid. V Podyjí prioritně využíváme selektivní metody cílené aplikace herbicidu přímo do kmene stromů (injektáže) – navrtáním nebo po částečném stržení kůry. Stromy postupně odumřou na stojato a buď se nechají rozpadnout, nebo se vytěží v mrtvém stavu. Tím se lze vyhnout tvorbě nepříjemných výmladků. Po injektáži je důležité ponechat stromy dostatečně dlouho (řádově týdny až měsíce – dle velikosti stromu nebo polykormonu) herbicid absorbovat. Teprve dostane-li se herbicid do kořenů, přestane pajasan zmlazovat. I potom musíme lokalitu každoročně kontrolovat, protože téměř vždy na lokalitě přežívají semenáčky nebo na poprvé přehlédnutí jedinci.
Pokud nelze stromy injektovat, v nouzi můžeme provést nátěr pařezů herbicidem. Účinnost nátěru je ale poměrně nízká, a proto musíme počítat s následným ošetřením kořenových výstřelků např. postřikem na list. Často doporučované vytrhávání semenáčků není spolehlivé. Většina semenáčků roste na místech, odkud je nelze kompletně vytrhnout (spáry u obrubníků, okraje zdí apod.), často si spleteme semenáčky s výstřelky/výmladky, na které vytrhávání nefunguje. Kroužkování kmene obecně u pajasanu nevede k jeho kompletnímu odumření, i přes uschnutí nadzemní části vždy dochází k masívnímu zmlazení, avšak určitý účinek může mít na zastíněných stanovištích. Podobně po vykopání či spálení pařezu dokáže pajasan regenerovat i z miniaturních úlomků kořenů.
Jako perspektivní se jeví biologická likvidace pajasanu pomocí houby přeslenatky (Veticillium nonalalfae), která po injektáži do kmene způsobí vadnutí a nakonec kompletní odumření pajasanu. V polykormonech pajasanu stačí naočkovat několik jedinců a během pár let odumře celý polykormon. Biopreparát zvaný Ailantex je k legálnímu použití registrován v Rakousku a od roku 2023 také u nás. Zkušenosti s tímto přípravkem lze najít v samostatném příspěvku.
Pokud už se nám podaří pajasan kompletně zlikvidovat nebo alespoň výrazně oslabit, nejlepší prevencí před novým zamořením je kvalitní údržba pozemku – pravidelné sečení, zalesnění, výsadby okrasných dřevin, pastva apod.
Literatura:
Anonymus (2021): Pajasan žláznatý. http://invaznirostliny.ibot.cas.cz/druhy/pajasan-zlaznaty/ (citováno 5. 8. 2021)
Koblížek J. (1997): Ailanthus Desf. – pajasan. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5: 144–146, Academia, Praha.
Křivánek M. (2007): Pajasan žláznatý – nebeský strom z pekel. Živa 3: 108-111.
Pergl J., Sádlo J., Petrusek A., Laštůvka Z., Musil J., Perglová I., Šanda R., Šefrová H., Šíma J., Vohralík V. & Pyšek P. (2016): Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota 28: 1-37.
Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion pattern. Preslia 84: 155-255.
Stejskal R. (2020): Metody cílené aplikace aneb staronový nástroj regulace invazních dřevin. Ochrana přírody 5: 15-19.
Stejskal R. (2021): Regulace pajasanu žláznatého a dalších invazních dřevin pomocí méně známých způsobů aplikace herbicidu. Agromanuál 7: 36-39.