Metoda vysokých pařezů při managementu trnovníku akátu

Při managementu trnovníku akátu v NP Podyjí jsme postupně vyzkoušeli prakticky všechny známé metody regulace. Jednou z dříve široce uplatňovaných metod je metoda vysokých pařezů. Jejím principem je pokácení akátu na co nejvyšší pařez a následné olamování výmladků až do úplného odumření stromu. V tomto příspěvku se podíváme na úskalí této metody a důvody, proč jsme ji přestali v praxi používat.

Princip metody vysokých pařezů

Metodu vysokých pařezů nám doporučili staří lesníci s tím, že je jednoduchá, nevyžaduje použití herbicidu a dokáže akát zahubit. Těžko říci, kdy metoda vznikla, ale nejspíš už někdy začátkem 20. století. Zajímavé je, že o metodě vysokých pařezů má povědomí široká veřejnost a téměř každý ví, že „v Podyjí přece používají vysoké pařezy“. Opakované zmínky najdeme také v různých publikovaných zdrojích (viz Literatura). Metoda byla po několik let určitým standardem, ale nakonec jsme ji přestali používat. Proč, to si popíšeme v tomto příspěvku.

Metoda vysokých pařezů vychází z předpokladu, že strom pokácený na vysoký pařez se snaží nahradit ztracenou nadzemní část novými výmladky. Čím je pařez vyšší, tím spíše strom směřuje energii do ztracené koruny a zmlazuje na pařezu a nikoli na kořenech. Opakovaným olamováním výmladků jsme schopni strom natolik oslabit, že se vysílí, přestane zmlazovat a odumírá.

Taková je teorie. Funguje ale tento princip v praxi? Pokud výmladky na vysokých pařezech odstraňujeme pravidelně, po několika letech se strom vyčerpá a skutečně přestane z pařezu zmlazovat. Nicméně problémem zůstávají kořenové výmladky. Ty mohou vyrůstat z báze stromu, ale často rostou také v širokém okruhu pokáceného stromu. A jak známo, kořeny akátu mohou dosahovat běžně délky více než 10 metrů. Pokud se pokusíme kořenové výmladky potlačit např. sečením, obvykle to vede jen k jejich opakovanému zmlazování. Výsledkem naší snahy tak jsou pouze mrtvé pařezy, avšak přežívající a zmlazující kořeny.

Proč vysoké pařezy nefungují?

Klíčovým problémem metody vysokých pařezů je kořenová výmladnost akátů. Její intenzita závisí nejen na vitalitě stromu, ale především na světelných poměrech lokality. Některé stromy zmlazují více, jiné téměř vůbec. Pokud je stanoviště stinné, výmladky se buď neobjeví, nebo v zástinu odumírají. Akát jako silně světlomilná dřevina však roste zřídkakdy na vysloveně stinné lokalitě. Akátové monokultury jsou obvykle světlejší než běžný les. A i tam, kde je akát vtroušenou dřevinou, tak zpravidla obsazuje světliny, lesní okraje nebo prosvětlené porosty. Na takových stanovištích tedy po kácení vždy zmladí z kořenů.

Samozřejmě určitou roli hraje i lidský faktor. Častou chybou bývá, že pařezy mají sotva metrovou výšku. Čím je pařez vyšší (min. 1,5 m), tím relativně méně zmlazuje z kořenů. Druhou hlavní zásadou je výmladky na vysokých pařezech odstraňovat pravidelně a dostatečně dlouho. Ideální je výmladky olamovat ve stádiu, kdy jsou výmladky ještě měkké a lze je snadno vylomit z pařezu. Většinou jsou k zahubení pařezu potřeba alespoň 3 roky. V deštivém roce i řadu let po kácení mohou pařezy znovu „ožít“.

Situace v Podyjí

V NP Podyjí jsme se metodě vysokých pařezů věnovali určitě více než 10 let. Nešlo o jedinou používanou metodu, ale její uplatnění bylo poměrně široké. Hlavním motivem používání této metody byla snaha vyhnout se používání herbicidu. Metodu jsme praktikovali na škále různých typů stanovišť – od akátových monokultur po menší skupiny nebo vtroušené stromy. Kácely jsme takto staré i mladší stromy.

Výsledky práce byly různorodé. Najdeme místa, kde se na první pohled zdá, že bylo olamování vysokých pařezů úspěšné. Nutno dodat, že tehdy jsme měli k dispozici mnohem více lesních dělníků, kdy nebyl problém pařezy několikrát ročně olamovat, aby se skutečně vyčerpaly. Nejvyšší účinnost lze pozorovat v místech, kde rostl akát ve směsi s ostatními dřevinami. Málokde ale akát po olamování zmizel beze zbytku. Obvykle i po řadě let, kdy na lokalitě zbyly jen odumřelé pařezy, v porostu nacházíme různě velké akáty výmladkového původu, které se díky dlouhým horizontálním kořenům mateřských stromů natáhly do porostních mezer a lesních okrajů.

Stín konkurenčních dřevin je opravdu velmi účinný prostředek potlačení kořenových výmladků. Nicméně takových stanovišť je v Podyjí hrstka. Obvykle akát roste na prosvětlených místech nebo na bezlesí. Na takových místech i přes intenzivní olamovaní pařezů došlo jen k bujnému zmlazení porostu prostřednictvím kořenových výmladků. A asi nemusím dodávat, že jejich sečení bylo zcela kontraproduktivní. Výsledkem takových zásahů bylo místo odstranění akátu spíše jeho namnožení a zaplevelení dalších částí lesa, kde akát dříve nerostl.

Chemie nutná

Na většině míst, kde jsme metodu vysokých pařezů v dobré víře použili, jsme museli nakonec aplikovat herbicid. Výmladky jsou většinou tak husté, že musíme použít postřik na list. Tím dochází ke zbytečnému poškození podrostu. Pokud bychom rovnou namísto vysokých pařezů použili např. injektáž kmene navrtáváním, stromy by odumřely tak, že odpadá pracný boj s výmladky. Zůstane nepoškozený podrost, včetně zmlazení domácích dřevin, které akát postupně nahradí. A hlavně jsme mohli ušetřit cenný čas a stále omezenější pracovní síly na další ochranářské aktivity.

Závěry

• Metoda vysokých pařezů je stará, tradiční technika, která však postrádá dostatečnou účinnost a při managementu akátu v chráněných územích ji nelze doporučit.
• Úsilí nutné k vysílení pařezů je neúměrné dosaženým výsledkům. Je potřeba zvážit, zda se vynaložené úsilí vyplatí s ohledem na stále omezenější lidské zdroje.
• Olamování vysokých pařezů vede zpravidla jen k odumření pařezu. Kořeny si zachovávají vitalitu a vytváří kořenové výmladky, bez herbicidu prakticky neodstranitelné. Výsledkem tak může být namnožení akátu v širokém okolí mateřských stromů.
• Relativně účinná může být metoda vysokých pařezů na stanovištích, kde roste akát v zástinu okolních dřevin. Většinou ale akát roste na prosvětlených místech, kde dochází ke zmlazování z kořenů.
• Na většině míst, kde jsme metodu vysokých pařezů v Podyjí použili, jsme museli nakonec kořenové výmladky odstranit pomocí herbicidu (postřik na list, metoda částečného loupání).
• K odstranění akátu je vhodnější zvolit např. metodu injektáže navrtáváním kmene, která je vysoce efektivní při mnohem nižší pracovní a časové náročnosti.

Literatura

Jurek V. (2014): Můj přítel akát. Veronica 2, s. 10-12.

Kuneš I. Baláš M. (2020): Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) – jeho množení, pěstování a likvidace: reiview. Zprávy lesnického výzkumu 65, s. 11-19.

Vítková M. (2011): Péče o akátové porosty. Ochrana přírody 6, s. 7-12.